Očkování v ordinaci PLDD

Povinná  očkování (hrazená státem):

1. Hexavakcína: 

Tetanus: Povinné očkování proti tetanu se v České republice zavedlo v roce 1952. Ještě rok před tím na něj zemřelo přes 140 osob, především dětí do jednoho roku věku. Díky očkování se však u nás již téměř nevyskytuje. Nemoc se projevuje bolestivými svalovými křečemi, zvláště žvýkacích svalů. Pacient může být i přes intenzivní léčbu ohrožen selháním srdce a zadušením.

Záškrt: Záškrtem v minulosti každoročně onemocněly tisíce pacientů a stovky mu podlehly. Po zavedení povinného očkování v roce 1946 však jeho výskyt rychle klesal a za posledních deset let nebyl v ČR zaznamenán ani jeden případ. Nejčastěji se projevuje jako těžká angína s pablánami neboli bělavým až žlutošedým povlakem vznikajícím na sliznicích, která vede ke zúžení hrtanu i hltanu a může vést k následnému udušení.

Černý kašel: Významný pokles onemocnění i úmrtí dětí přineslo očkování proti černému kašli. Do roku 1958 se ročně nakazilo v průměru několik desítek tisíc pacientů, desítky především nejmenších dětí mu pak podlehly. Po zavedení očkování došlo k výraznému poklesu počtu nemocných. Od roku 1990 u nás ale výskyt černého kašle opět narůstá. V současnosti se s ním léčí stovky pacientů ročně. V posledních letech došlo i ke čtyřem úmrtím u vlastním očkováním dosud nechráněných kojenců. Z důvodu zvýšení ochrany populace před černým kašlem bylo v roce 2009 zavedeno povinné přeočkování dětí mezi 10. – 11. rokem věku.

Dětská obrna: Proti dětské obrně se u nás začalo plošně očkovat v roce 1960. Již rok na to, tedy od roku 1961, nebyl u nás zaznamenán ani jeden případ tohoto onemocnění. Přitom před zahájením očkování u nás onemocněly stovky dětí ročně a desítky na něj dokonce zemřely. Československo se v roce 1961 stalo 1. zemí na světě, kde byla dětská obrna zcela vymýcena. Infekce se v mírném stadiu projevuje teplotou, nevolností, bolestmi břicha a ztuhlostí zad i končetin.  Nejzávažnější formy postihují míchu a mozek, vedou pak k trvalým obrnám, nejčastěji končetin. Pokud obrna postihne dýchací a polykací svaly, může skončit smrtí.

Haemophillus influenzae b: Povinné očkování proti této bakterii bylo v České republice zavedeno v polovině roku 2001. Haemophillus influenzae b je bakterie, která způsobuje záněty mozkových blan, sepse a nebezpečné záněty sliznice hrtanové příklopky. Ty mohou u malých dětí způsobit i udušení.

Žloutenka B: Ještě počátkem 90. let onemocnělo žloutenkou B v České republice několik tisíc lidí ročně. V posledních letech počet nemocných klesl na několik desítek lidí ročně. Žloutenka (zánět jater) je nebezpečná především možným přechodem do chronického stádia, které může způsobit cirhózu nebo dokonce rakovinu jater. Nejrizikovější skupinu pro přechod nemoci do chronicity představují právě děti. Muže způsobit cirhózu nebo dokonce rakovinu jater. Nejrizikovější skupinu pro přechod nemoci do chronicity představují právě děti. Hexacima SPC,  Infanrix Hexa

Vakcína Infanrix-hexa je primárně určena pro nedonošené děti, narozené ve 36+6. týdnu a mladší, ve schématu 3+1, Hexacima je určena pro donošené děti, narozené v ukončeném 37. týdnu a starší, ve schématu 2+1.

2,  MMR vakcína: 

Spalničky: V období před zavedením povinného očkování se jednalo o velmi časté a obávané virové onemocnění s rizikem závažných komplikací. Počet hlášených případů se pohyboval mezi 50 -80 000 za rok a stovky dětí na komplikace spalniček umíraly. Situace byla zásadně změněna očkováním zavedeném v roce 1969. Poslední velká epidemie proběhla v roce 1971. Od té doby se na našem území vyskytovaly jen ojedinělé případy, ale s poklesem proočkovanosti jich v posledních letech přibývá a v lokálních epidemiích se vyskytují i u nás.

Zarděnky: Vysoce nakažlivá virová infekce, průběh většinou nekomplikovaný, výjimečně závažné komplikace. Velmi závažná při postižení ženy v graviditě, s tragickými následky pro plod. Riziko zarděnek při kompletním očkování (2 dávky) zanedbatelné, účinnost vakcíny 99-100%. Ženy v plodném věku musí mít 100% jistotu, že byly očkovány nebo že prodělaly zarděnky. Před zavedením očkování u nás pravidelné epidemie s postižením až 100 000  dětí v jednom roce. Důvodem k zavedení očkování od roku 1982 byla prevence vrozeného zarděnkového syndromu. V posledních letech jsou hlášena jen ojedinělá onemocnění.

Příušnice:  Virová infekce slinných žláz, často nezávažný průběh, ale i riziko těžkých komplikací. Vyskytuje se i v proočkovaných populacích. Vakcína (Priorix) se očkuje ve 2 dávkách. Vhodnou alternativou je naočkování vakcínou Priorix Tetra, která obsahuje navíc složku proti planým neštovicím (tuto vakcínu nehradí pojišťovna).  Priorix

Dobrovolná očkování (částečná úhrada pacienta):

Pneumokok: Očkování významně snižující riziko invazivních onemocnění Pneumokokem. K těmto řadíme zápal plic s průnikem bakterií do krevního řečiště (pneumonii s bakteriemií), zánět mozkových  blan (meningitidu) a otravu krve (sepsi neboli febrilní bakteriemii). K méně závažným pak patří zánět středouší (otitis media), zánět vedlejších nosních dutin (sinusitis) a zánět průdušek (bronchitis). Očkování je proto vhodné v kojeneckém věku, kde je riziko těžkých nemocí nejvyšší – pak jsou aplikovány postupně 3, ev. 4 dávky (Synflorix, Prevenar 13 s doplatkem)  Synflorix , Prevenar 13

HPV:  Očkování proti rakovině děložního čípku a genitálním bradavicím (vyvolavatelem je humánní papillomavirus – HPV) se doporučuje provést před zahájením pohlavního života, kdy je jeho účinnost nejvyšší. Nejvhodnější období je 13 – 14 let , optimálně do 15 let. U dětí do 15 let se vytváří nejvyšší hladiny protilátek a účinnost vakcíny je proto nejlepší. Před zahájením pohlavního života máme také nejvyšší jistou 100% účinnosti vakcíny. Schéma u obou dostupných očkovacích látek je dvoudávkové, nejlépe ve schématu 0 – 6 až 12 měsíců (Cervarix, Gardasil s doplatkem). CervarixGardasil

Nepovinná  očkování (hrazená pacientem):

Rotaviry: Rotavirové gastroenteritidy (průjmová onemocnění často provázená zvracením a horečkami) je možné preventivně omezit díky novým očkovacím látkám. V případě zájmu lze použít pro všechny děti, ale pouze nejpozději do 5 měsíců, kdy je potřebné podat celé schéma této očkovací látky. Očkování je možné zahájit od 6. týdne. Toto očkování se podává rovnou do úst dítěte bez nutnosti aplikace injekce. Jedná se o perorální očkovací látku, která se podle zvolené vakcíny aplikuje minimálně ve 2-3 dávkách v intervalu 1-2 měsíc. Rotarix, Rotateq

Meningokok:  Proti meningokokovým nákazám je možno očkovat s ohledem na riziko tohoto onemocnění jednak vakcínou proti meningokoku typu A, C, Y, W 135 (Nimenrix, Menveo) kde se první dávka doporučuje podat před nástupem dítěte do kolektivu. Přeočkování je vhodné provést za 7-10 let, tedy před obdobím, kdy výskyt tohoto onemocnění ve věkové kategorii 15-19 let opět stoupá. Nově je možné použít také vakcínu proti meningokoku typu B (Bexsero), vhodnou od kojeneckého věku ve 2-4 dávkách.
Bexsero, Nimenrix

Hepatitida (žloutenka) A:  V poslední době stoupá zájem o toto očkování. Populace našich předškolních dětí není proti této nemoci prakticky vůbec chráněná, poslední větší epidemie bylá v ČR v období 70. let . V posledních letech se opět objevil opět zvýšený výskyt tohoto onemocnění. Ve větším riziku jsou především předškolní děti, zvlášť vhodné je doplnit toto očkování před nástupem do kolektivu, před plánovanou cestou s dítětem na zahraniční dovolenou. Vhodné období je od dvou let. Aplikují se dvě dávky v intervalu 6-12 měsíců, dále již není nutné přeočkovávat. Havrix

Plané neštovice: Na trhu dostupná očkovací látka proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a planým neštovicím (Priorix Tetra). Aplikují se dvě dávky místo povinného očkování pouze proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, není tedy nutné dávat další injekce chceme-li dítě chránit i proti planým neštovicím. Dítě je tak chráněno již v době, kdy se s tímto onemocněním v dětském kolektivu může kdykoliv setkat. Dvou dávkové schéma proti planým neštovicím je dnes již doporučováno i pro samostatné očkování (vakcína Varilrix).  Priorix-tetra, Varilrix

Klíšťová encefalitida:  Očkování proti klíšťové encefalitidě je doporučováno zpravidla u dětí od 5-ti let, individuálně lze podat i dříve, ale výskyt tohoto onemocnění v nižších věkových kategoriích je minimální. Je nutné zvážit individuální epidemiologická rizika. Používané vakcíny (FSME-Immun, Encepur) se aplikují v základním tří dávkovém schématu, první dvě dávky za měsíc, další do roka nejpozději. Nově se doporučuje přeočkovávat nejpozději do 5 let (první přeočkování po 3 letech a každé další za 5 let).         EncepurFsme-immun_025, Fsme-immun_05

Chřipka:  Očkování je přednostně vhodné pro děti, které trpí závažnými chronickými onemocněními dýchacích cest, ledvin, srdce, cukrovkou. Očkování je možné preventivně nabídnout i zdravým dětem, za nejvhodnější období se považuje doba před výskytem tohoto onemocnění, což bývá zpravidla v podzimních měsících. Děti, které nebyly dosud očkované by měly dostat 2 dávky v intervalu cca 6-ti týdnů až 2 měsíců. Dvoudávkové schéma se doporučuje zpravidla do 9 let. Vaxigrip – tetra